Co očekávat od účasti na našem online vzdělávacím plánu?
Ráno mi začne pípáním telefonu – studenti už dávno diskutují ve skupině, kdo zapomněl úkol a komu se sekla prezentace. Odpovídám rychle, kafe v ruce, a mezitím kontroluju, jestli v
systému někdo nahrál něco, co by tam být nemělo – třeba včerejší meme místo úkolu. Nikdy mě nepřestane bavit, jak si mezi sebou pomáhají i v chatu, kde se občas víc řeší, co kdo
snídal, než co znamená nějaký matematický pojem. Vlastně to celé působí daleko živěji než klasická třída – někdo se připojí přes mobil v autobuse, jiný z postele, další má tři
monitory a ještě stíhá vařit polívku. Když připravuju nový test, někdy mě napadne, jak moc se změnil způsob, jakým dneska učíme a učíme se. Ale víte co? V tu chvíli se stejně nejvíc
těším na krátké hlasové zprávy, kde mi někdo popisuje, jak mu konečně došla ta fyzikální zákonitost. A když se něco nedaří, je to vlastně stejné jako v běžné třídě – povzbudím,
zasměju se, nebo si jen vyměníme pár vtipných gifů. Jo, a bez těch sdílených dokumentů bych asi přišla o rozum, protože když všichni píšou do jednoho souboru najednou, je to někdy
jako orchestr bez dirigenta. Ale nakonec to vždycky nějak klapne – a to mě na tom nejvíc baví.